Lázně Teplice v Čechách

3. 8. 2008

Počátky historie města Teplice jsou výrazně spojeny s termálními prameny – léčivé prameny v teplickém údolí byly známy již před přibližně 2000 lety! Lázně Teplice v Čechách tak právem patří k lázním s nejdelší tradicí. Zdejší termální prameny byly aktivně využívány již od 12. století a právě rozvoj lázeňství umožnil přerod původně neznámého města Teplice nově ve významné středisko pyšnící se nádhernou architekturou, především pak honosnými a výstavními lázeňskými domy.

Počátek lázeňství
16. století, kdy došlo k velkému rozvoji lázeňství, bylo pro Teplice významným obdobím. Vznikaly první lázeňské budovy v okolí Pravřídla, přijížděli významní hosté s početnými doprovody a lázeňský život byl protknut čilým kulturním a společenským ruchem. Teplice prožívaly vzestup a měnily se z málo významného městečka na centrum s výjimečnou klientelou.

Zlatým věkem pro Teplice pak bylo období klasicismu. Po požáru v roce 1793 výrazně změnilo město svoji tvář: byla postavena celá řada nových lázeňských budov a město spolu s lázněmi získalo skutečně reprezentativní charakter. Návštěvy známých světových osobností přitahovaly do lázní různorodou vznešenou společnost. Světovost lázní se tehdy měřívala počtem aristokratů, kteří tam zavízali. A Teplice se v tomto směru skutečně stávaly „Salónem Evropy.“ Důkazem budiž například návštěvy švédského krále Gustava IV., císařovny Marie Louisy, pruského krále Bedřicha Viléma III. nebo holandského krále Ludvíka, bratra Napoleona. I postavy kulturního života přispěly k rozvoji Teplic. V roce 1812 se zde poprvé sešli Goethe a Beethoven. Beethoven tu napsal legendární dopisy „Nesmrtelné milence“.

Roku 1860 nechal továrník Tschinkel vystavět první lázeňská budova „Dianina lázeň“ i v Dubí. Základem léčení byly teplé, studené a parní koupele s jehličím a vodou z horského potoka. Ve městě byly v té době zřízeny lázeňské promenádní cesty, aleje, vyhlídky a restaurace. O necelých dvacet let později již v Dubí fungoval druhý nejstarší lázeňský ústav „Vodoléčebný ústav Doktora Brechera“, ve kterém se léčilo podle Priessnitzovy, Hahnovy a Kneippovy metody. Na koupele byla používána voda z pramene vyvěrajícího nad ústavem. Pro klienty lázní byly pořádány i koncerty a zábavné večery, které společně s dobrými léčebnými výsledky přispěly ke stále se zvyšující popularitě dubských lázní.

V období mezi dvěma světovými válkami byly Teplice velmi živé a společensky rušné město s vysokou úrovní služeb, atraktivními zábavními podniky a pestrou kulturní nabídkou. Zájem o léčebný pobyt kolísal, přestože lázeňská péče byla na dobré úrovni. K tradičním procedurám přibyly masážní střiky, uhličité termální koupele, rehabilitační tělocvik a elektroléčba. V součastnosti jsou lázeňské službynadstandardní služby hostům poskytovány v pěti lázeňských domech: Císařských lázních, Lázeňském domě Beethoven, Kamenných lázních, Tereziných lázních Dubí a Nových lázních.

V Lázních Teplice se zaměřují na léčbu onemocnění pohybového ústrojí (poruchy pohybového aparátu zánětlivého a degenerativního původu, vertebrogenní syndromy, onemocnění svalů, vazů a povázek, stavy po úrazech a operacích pohybového ústrojí, vrozené ortopedické vady, skoliózy, juvenilní chronická artritida), cévních onemocnění (choroby periférních cév, stavy po zánětech žil a chronického lymfatického otoku, stavy po operacích cévního systému, profesionální vazoneurózy, hypertenzní choroba I. – III. stupně.), onemocnění nervových (stavy po mozkových příhodách, stavy po operacích páteře a mozku, roztroušená skleróza, vrozená obrna, dětská mozková obrna, hybné poruchy po zánětech mozku a míchy, svalová onemocnění) a duševních onemocnění (psychózy v remisi a neurologické poruchy).