Voda je zázračný lékař a naše lázně požehnání…

MUDr. Jaroslav Dolina patří k těm, kteří kladou důraz na léčebné lázeňské procesy a není se co divit; mnoho let svého života odevzdal klientům lázeňského domu Richmond, kde působil ve funkci hlavního lékaře. Ze světa lázeňské medicíny při odchodu do důchodu neodešel. Lékaři jeho formátu praxi neopouštějí nikdy. A tak se s ním můžeme vídat na přednáškách u nás i v zahraničí, nebo v jeho domě v Lokti nad Ohří, kde je kdykoliv ochoten poradit. Dovede o lázních a jejich prospěšné vodě hovořit hodiny a ten čas je pro každého posluchače zajímavě a užitečně strávenou dobou…

Pane doktore, lázně u nás, ale i například v Německu a jinde v Evropě, nejsou navštěvovány tak, jak by jejich blahodárnosti odpovídalo. V čem vidíte hlavní příčiny?
Kdybych to měl hodně zjednodušit, tak je to v nedostatku osvěty. Že lidé vědí o efektu lázeňské léčby velmi málo, nebo nic, to se není co divit, protože o lázních vědí velmi málo i lékaři. Na vysokých školách se toho o metodách balneologie a pitných režimů dovědí zoufale málo. Lázně jsou drahé, říká se, a je to pravda. Jsou drahé i pro pojišťovny, ale když si uvědomíte, že pojišťovny vydávají na lázeňskou léčbu pouhá dvě procenta ze svých rozpočtů, začnete hledat důvody jinde. Především je to farmaceutický průmysl, který si z toho koláče peněz na zdravotnictví ukusuje největší díl. A pro doktora je také mnohem jednodušší dát nebo předepsat pacientovi pilulku, než mu vypisovat lázně. Je to pohodlnější. Navíc jsou lékaři, co si budeme zastírat, k tomuto postupu výrobci léků dobře motivováni. Léky, a velmi často zcela zbytečně polykané léky, stojí zdravotnictví nesmírné prostředky. Potom jsou to velmi drahé diagnostické i léčebné přístroje, hodně stojí nemocnice a samotní lékaři. Bohužel, lázně za sebou nemají takový marketingový aparát, jakým disponují výrobci léčiv a přístrojů. Paradoxně je přitom to hlavní, léčivá voda, dodávána z pramenů zcela zdarma. A hlavní to skutečně je; šedesát pět procent léčebného efektu lázní představuje voda, pitný režim. Výrobcům přístrojů a farmaceutickým firmám se ale zdá i ten dvouprocentní podíl pro lázně příliš velký a snaží se ho ještě zmenšit. Systém tomu přeje, protože i lékař si rozmyslí vypisovat dotazníky a žádosti o lázně. To trvá dlouho a on vydělá víc tehdy, když za těch dvacet minut vydá recept na léky dalším třem, pěti lidem. Navíc se mu může stát, že po lázeňské léčbě uzdravený pacient už k němu nebude tak často chodit. Obrem je farmaceutický průmysl, trpaslíkem lázně.

To mluvíme o dnešku. Ale jak se dostávali lidé do lázní před těmi sto lety, kdy jich jezdilo víc?
Ještě před více než stovkou let byly lázně pro doktory často poslední možností. Lékař si už nevěděl rady a tak poslal pacienta do lázní. Nebylo to doslova hop nebo trop, protože lázně nejsou tak nebezpečné a často se to povedlo a pacient se zlepšil. Před sto lety nebylo tolik léků a jiných léčebných metod. Proto lékaři posílali do lázní mnohem víc lidí. Bohužel, příliš často to už bylo pro pacienta pozdě, příliš často lékaři zkoušeli do poslední chvíle všechno jiné.

Léčebný efekt je zřejmý, prokazatelný, jistý. Jak je to ale s prevencí?
Už se i u nás rýsuje skupina lidí, kteří mohou sobě, nebo třeba rodičům, lázeňský pobyt zaplatit. Pro mnohé se už stává normální, že jezdí do lázní regenerovat síly, na dovolenou. Pravdou ale zůstává, že kategorie ne tak majetných lidí si to dovolit nemůže a ani v budoucnosti nebude moci. Na druhé straně je třeba vidět, že ti, kteří hovoří o dovolené v lázních jako o luxusu, jezdí každoročně k moři, což je často dražší, ale hlavně velmi vyčerpávající forma dovolené. Ten model je strašný. Za dopoledne absorbovat velkou dávku ultrafialového záření, oběd, další opékání na slunci, potom večer a v noci bar nebo disko s alkoholem a nikotinem. Druhý a každý další den totéž a na zpáteční cestě inhalace zplodin z automobilů na dálnici. Ti lidé se vracejí do práce unavenější, než byli před dovolenou. Lidé by měli být informováni o prospěšnosti lázní daleko hlouběji. Říkám, že jestliže si dnes lidé kupují elektroniku, auta, pobyty u moře a tak dále, měli by sáhnout do kapsy i tehdy, (a hlavně tehdy!) jde-li o jejich zdraví. Na to přicházejí až lidé starší, takže do lázní jezdí i ze zahraničí převážně důchodci a lidé už nemocní. To je obrovská škoda. Mladé lidi sem dostat je těžké. Jsou výjimky, mluvil jsem s dvacetiletou dívkou, dcerou nějakého podnikatele, která už přesně ví, co to je, mít odpovědnost za své zdraví.

Přes všechny zápory dnešního většinového životního stylu se průměrný lidský věk výrazně prodloužil. Jak sám říkáváte, básník Goethe žil v době, kdy lidé umírali ve čtyřiceti letech a možná i díky častým pobytům v našich lázních, zemřel po osmdesátce. Přispívají k tomu lázně opravdu tak výrazně?
Medicína je dnes mnohem vyspělejší jako taková, ale pochopitelně i lázně k té dlouhověkosti přispívají. Víte, nejde a nemůže jít jen o délku života, musí to být život kvalitní. Dožít se osmdesáti nebo devadesáti na pojízdné posteli není žádné terno. Tohle lázně opravdu umějí – prodloužit a zároveň zkvalitnit život. Nic nepůsobí v tomto smyslu tak přirozeně, jako přírodní léčba. Není to nic umělého, nic syntetického. Jsme součástí přírody a lázeňství je velmi přirozenou cestou ke zdraví lidí. Vstřebáváme zde vodu ve vzácných a jedinečných poměrech podzemím namíchanou a není náhodou, že právě tyto kombinace jsou dokonalejší, než v laboratořích připravované preparáty. Ale není to jen voda, metody můžeme kombinovat a například kyslíková léčba, kterou jsem v Karlových Varech před lety zavedl, nebo tisíci léty osvědčená akupunktura a další metody, to jsou unikátní kombinace, možné jen v lázních.

Lidí ale jezdí stále málo. Co tedy pokládáte za největší příčiny toho, že se obraz lázní v chápání lidí nelepší rychleji?
Mohli bychom znovu a znovu mluvit o nedostatku osvěty, o tom, že vlády zemí a také náš stát lépe neinformují občany. Existuje současně řada dalších negativních faktorů. Některé metody byly zkomercionalizovány způsobem, který škodí pověsti lázní. Pobyty organizují cestovní kanceláře, které svým klientům řeknou, že mají v ceně dvě zdravotní kúry denně. Bez ohledu na indikace a na potřebné množství kúr. Zdravotní odezva takového pobytu je pochopitelně pro lidský organismus velmi malá, či dokonce žádná. Taková pověst se šíří rychle a kazí lázním dobré jméno. To je hrubý hřích na lázeňství. Lázeňství je možné provozovat ve spolupráci s turismem, ale musejí ho dělat odborníci, spolupracovat erudovaní lékaři. A v neposlední řadě je třeba neustále lidem vysvětlovat, že bezhlavé polykání prášků je cestou v některých případech rychlejší, ale o to kratší má dobu účinku. Lázně jsou výsostným léčitelem, přírodním fenoménem, který, při dobré práci odborných lékařů umí prodloužit, zlepšit i zachránit život.

Děkujeme za rozhovor.

redakce