Osobnost lázní: Johann Wolfgang Goethe

Podíváme-li se do minulosti, pak nás jako nejpříhodnější osobnost lázní hned napadne kníže básníků. Celkem strávil v severozápadních českých lázních tři roky života. Nejraději se léčil v Karlových Varech. V rozmezí let 1785–1823 celkem třináctkrát. Františkovy Lázně se mohou pochlubit 33 Goethovými krátkodobými pobyty. V Mariánských Lázních byl čtyřikrát a v Teplicích třikrát. Každé lázně mají v zásobě nějakou speciální goethovskou historku. Zahloubejme se trochu do Goethových lázeňských pobytů!

KARLOVY VARY

Poprvé přijel jako 36 letý v roce 1785. Goethe nepatřil k lidem, kteří hýřili zdravím. Už od mládí postonával, dokonce překonal tuberkulózu. Ke karlovarským pramenům si přijel léčit ledviny, revmatismus a nervozitu. S postupujícím věkem přibývalo i nemocí. Víme, že trpěl dnou, kterou dokázaly jen karlovarské teplé prameny náležitě zmírnit. Lázeňská atmosféra dokonale působila i na jeho nervozitu. Hned po prvním pobytu Goethe prohlásil: „Do Karlových Varů se určitě vrátím. Tomuto městu vděčím za zcela jinou existenci!“ Lékaři konstatovali: „Tím, že Goethe jezdil tak často a dlouhodobě do lázní, si prodloužil život nejméně o deset let!“

Je známo, že Goethe rád pobýval ve společnosti mladých krásných žen. V červnu 1808 se v Karlových Varech setkal se Silvií Ziegesarovou, mladičkou plavovlasou dcerou svého přítele, vícekancleře Ziegersara z Gothy. Když Ziegersarovi odjeli do Františkových Lázní, Goethe je za několik dnů následoval. Ale za krátký čas se zas vrátil do Karlových Varů a věnoval tu svou přízeň tmavovlasé, exotické a vzdělané Židovce Marianne von Eybenbergové. Znali se už z Goethova prvního karlovarského pobytu. Tehdy byla Marianne, dcera berlínského bankéře Mayera, ještě svobodná. Nyní byla už podruhé provdána a opět ovdovělá, ale veselá, společenská a Goethe s ní trávil všechen volný čas. Obě dívky se později objevily pod jinými jmény v jeho románu Nevybíravé příbuzenstvo.

V roce 1810 se v Karlových Varech léčila Marie Ludvíka, třetí manželka císaře Františka I. Na žádost městské rady složil Goethe oslavnou báseň k jejímu uvítání. Císařovna jí byla okouzlena a přála si poznat autora. Charismatický Goethe s Marií Ludevikou trávil mnoho hodin v zajímavých debatách a císařovna ho zařadila do své družiny.

TEPLICE

Když se to dověděl výmarský vévoda Karel August, požádal svého dvořana Goetha, aby následoval císařovnu i do Teplic a snažil se od ní co nejvíce vyzvědět o názorech Františka I.na evropské dění, kterým zle hýbaly napoleonské války. Co všecko Goethe zjistil, není z našeho pohledu zdaleka tak důležité jako fakt, že se do Teplic Goethe rozjel ještě v letech 1811 a 1813. A právě v Teplicích se Goethe poprvé setkal s Beethovenem. V Teplicích se vypráví, že se oba velikáni ducha procházeli zámeckým parkem, když tu Goethe, který měl oči všude, upozornil Beethovena: „Před námi jde Jeho Veličenstvo císař František!“ Beethoven toto setkání vylíčil v dopise Bettině Arminové: „Když jsme se včera vraceli z procházky, potkali jsme celou císařskou rodinu. Goethe se pustil mé paže a postavil se stranou na cestě. Nedostal jsem ho ani o krok dál. Narazil jsem si tedy klobouk do čela, zapjal svrchník, složil ruce dozadu na záda a prošel jsem nejhustším davem. Princové a dvořané vytvořili špalír, vévoda Rudolf přede mnou smekl a císařovna zdravila první…“ Celý výjev je zachován na jedné z dobových rytin. Zlí jazykové dodávají, že nahluchlý Beethoven Goethovo upozornění neslyšel a pak už mu nic jiného nezbývalo… V roce 1812 byl Goethe nespokojený s výsledky karlovarské léčby, proto následující rok 1813 odjel na tři letní měsíce k léčení do Teplic, které opustil 10. srpna a přes Drážďany se vrátil do Výmaru.

FRANTIŠKOVY LÁZNĚ

Poprvé sem přijel Goethe 14. května 1806 z Aše, aby tu přespal na své cestě z Výmaru do Karlových Varů.Ve Františkových Lázních pak většinou nocovával. Jindy přijal pozvání svého chebského přítele policejního rady Josefa Sebastiana Gruenera a přespal v Chebu a někdy tu setrval i několik dní.

V červenci 1808 jel Goethe do Františkových Lázní za svými přáteli Ziegesarovými. Ubytoval se v domě U Tří lilií a pochvaloval si: „Voda mi zde dělá dobře. Piji a koupu se. Dr. Kappe mi dal výbornou radu, podle níž jsem se zbavil mnoha těžkostí…“

O mnoho let později ve stejném domě U Tří lilií bydlel při svém lázeňském pobytu Vítězslav Nezval, který na Goethovy františkolázeňské dny vzpomněl v několika verších.

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

V Karlových Varech slyšel Goethe o nově založených Mariánských Lázních. V létě 1820 si přál být Goethe v lázních nikým nerušen, proto se do města u Vřídla rozjel už poslední dubnový týden.Navíc se rozhodl pro změnu a místo v Chebu přenocoval v Mariánských Lázních, které právě slavily svou pátou úspěšnou sezónu. I Goethe byl jejich rodící se krásou natolik zaujat, že si slíbil, že příští rok stráví svůj léčebný pobyt právě tady. Navíc ho Amalie von Levetzow pozvala do noblesního Klebesberkského paláce, což Goetha velmi lákalo. Hrabě František von Klebnesberk-Thumburg (později manžel Amalie von Levetzow) byl znám svou pohostinností a velkým domem, který vedl. Po dvě sezóny 1821 a 1822 patřil Goethe k hostům hraběte Klebesberka. V roce 1823 projevil zájem o Mariánské Lázně také výmarský vévoda Karel August, jemuž Goethe uvolnil své místo u Klebesberků a ubytoval se v nedalekém domě Zlatý hrozen (dnes Goethovo muzeum). Tohoto roku, konkrétně 21. července 1823 se Goethe u mariánskolá­zeňských pramenů setkal s Josefem Dobrovským, kterého si velmi vážil: „Abbé Dobrovský, arcimistr kritického dějezpytu v Čechách, tento vzácný muž… kamkoliv zasahuje, tu hned je patrný mistr, který všude pochopil svůj předmět a kterému se zlomky rychle v celek řadí…“

Všichni víme, že kromě nejmladších českých lázní ho ke Klebesberkům přitahovala i půvabná dospívající dcera Amalie von Levetzow, Ulrika. Goethe ji znal od dětských střevíčků a vždycky ji projevoval upřímnou otcovskou náklonnost, která se v Mariánských Lázních měnila v poslední lásku stárnoucího seladona. Chyby vidíme vždy u druhých a tak Goethe jaksi ztratil soudnost a jak se tehdy slušelo, prostřednictvím svého vladaře Karla Augusta, požádal Ulriku o ruku. Rozpaky byly očividné. Důvody k nim jasné: Goethe, který snadno vzplanul a stejně rychle zhasl, se postupně ucházel o přízeň Ulričiny babičky paní von Broesidge, pak Ulričiny maminky, Amalie von Levetzow a teď dokonce o ruku nejstarší z Amaliiných tří dcer – devatenáctileté Ulriky. Jak by mohly obě starší Goethovy potencionální lásky dovolit, aby jejich někdejší nápadník skončil po boku Ulriky?

Levetzovy dámy se rozhodly odjet do Karlových Varů. Jel i Goethe. Všichni se ubytovali v domě Zlatý pštros na Staré louce. Levetzowy v prvním poschodí, Goethe v druhém. Společně jeli do Lokte, aby tam 28. srpna U Bílého koně oslavili Goethovy čtyřiasedmdesátiny. Goethe stále čekal, ale kladná odpověď nepřicházela… Pochopil a 5. září se navždy rozloučil s Karlovými Vary, nasedl do kočáru a vozka zamířil do Výmaru. Cestou v smutně drkotajícím kočáře skládal Goethe nesmrtelné Mariánskolázeňské elegie. Do Karlových Varů ani do Čech se už nikdy nevrátil, jen vzpomínal…

Eva Hanyková